Historie rodu SSupik,Schuppik,Schupik,Supik,Šupík

Predmluva

Uvod

Nezjistíš – li odkud přicházíš, nezjistíš, kdo jsi a kam jdeš. 

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu. 

Dokud je nenapíšeme na papír nebo nevypravíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout.

Člověk je svérázný nevděčný tvor.

Zná dějiny Země a ví, kudy táhl César do Egypta a kudy Hanibal na Řím.

Ví kdo koho dal popravit ve francouzské revoluci,

ale neví,

čím byl jeho vlastní pradědeček a jak se jmenovala jeho vlastní prababička za svobodna.
 

Neví odkud a kam se harcovali, co je všechno potkalo, než začal on sám užívat krás a strasti tohoto světa.

A dokonce už ztrácí i představu, co to znamenalo vonět hlínou, větrem a chlévem.
 

Nejbližšími předky jsou rodiče, o nichž většinou vše potřebné víme.

                            Tito měli své rodiče atd….

Své rodiče vidíme často, 

dědu s babičkou většinou známe, ale co jejich rodiče a vůbec naší nejstarší předci ?

         Co víme o těch, kteří žili v minulých staletích a jejichž krev nám částečně koluje v žilách ?

              Většina lidí nic.

                                     Většina z nás pochází z venkova, ze zemědělských usedlostí.

Slavné či bohaté předky objeví ve svém rodokmenu málokdo.

Dnes máme každý ( minimálně ) 2 jména – křestní a příjmení.

V historii tomu však tak vždycky nebylo a po dlouhou dobu bývalo pouze křestní jméno hlavním označením osoby.

Dědičnost příjmení se vyvíjela postupně a příjmení se začalo používat k přesnějšímu označení osoby nejdříve u šlechty, později u měšťanů a svobodných sedláků.

~~

Neměnnost a dědičnost byla uzákoněná až císařem Josefem II, císařským patentem z 1.11  roku 1786  - č.591.

Do té doby mohl mít jeden člověk během svého života i několik příjmení.

~~

Vznik a význam některých příjmení je poměrně jednoduchý – vznikla z přezdívek,podle jmen osobních, podle původu,vlastnosti nebo zaměstnání nositele.

Díky jeho mnohonásobnému rozvětvení se po zrušení poddanství rozprchli po širém okolí, ne-li po celých Čechách a někteří odešli za lepším či za zkušenou do světa.

Někteří díky několika válkám padl

Z historie do přitomnosti

Je horké léto, slunce spaluje i úrodu, která se zdála být dostatečná po několika válečných létech.
Mistr Jan káže pro svůj lid, ale nakonec byl ze strachu katolické církve upálen. 
Jeho slova však zanechala v srdcích českého lidu hlubokou přízeň.

Nic z toho se nelíbilo katolickým představeným a šlechtě, protože jeho slovo odvádělo masy lidu z kostelů a tím snižovalo příjmy do kostelních pokladniček.

K tomu se ještě poddaný lid scházel na veřejných prostranstvích a ústy svých reformátorů sváděl k sjednocení a boji proti útlaku katolické církve a šlechty.

Mnoho z poddaných opouštělo své příbytky a budovali nové, zakládaly nové osady a tvrze.

Všechen svůj majetek dávali na jednu hromadu ve prospěch všech.

Posílali posly se stížnosti na chování katolické církve a šlechty v českých zemích k papeži i císaři.

         Mnoho poslů, však nedorazilo, protože byli úkladně zavražděni.

Druhá strana, církev a šlechta rovněž žádá, ale k zásahu proti poddanému lidu, proti vzbouřencům.

Papež píše císaři, aby zasáhl vojskem než se rozhoří větší povstání.

         Císař odpovídá záporně, ať si čeští páni sami vyřeší problémy s několika vzbouřenci.

Sám se těší z pobytu na Francouzském dvoře, kde na jihu Francie odpočívá a zároveň verbuje mladé Francouze do své armády pro křížovou výpravu, kterou chystá.

Po naléhavých urgencích od české šlechty, že vzbouřenci se chtějí zmocnit českého trůnu a plení města a kostely pod vedením nějakého Jana Žižky z Trocnova, císař zformuje vojsko a jako přípravu na větší bitvu přichází do Čech k potlačení těch několika hord vzbouřenců…..

        Proč právě o této dávné historii píši?

          Nemám plán poučovat vás o historii českých zemí či ji nějak kritizoval, ale rád bych ve zkratce připomenul historické události doby kam jsem se dostal při svém pátrání po rodu.

~~

Podle ústního podání měl být náš prapředek francouzský voják, který byl někde na českém území raněn a po vyléčení zde zůstává.

Několik, nezávisle na sobě pátrajících jmenovců po svém rodu se dostalo různě daleko do historie, v různých částech české země.

Mezi sebou se neznali, pověst však znali všichni.

 Podle jednoho se sem dostal s Napoleonovým vojskem, protože jeho pátrání se dostalo nejdále do období poloviny 19.století.

Podle dalšího přišel v době 30.leté války, doklady až do roku 1640.

Mně se však podařilo jednak objevit některé tyto již vypátrané rodokmeny, ale rozšířil jsem je, mnohdy spojil s žijícími.

A jak to všechno začalo?

                V současné době pátrám a skládám mozaiku žijících Šupíků a Schuppíků a chystám se strávit mnoho a mnoho času v archívech, knihovnách a muzeu.

 Kam až se mi podaří dojít to v tuto chvíli nevím, ale pokusím se na všechny otázky výše uvedené odpovědět sobě, otci a všem, kteří budou mít zájem.
Rovněž dle ústního podání jsem zjistil, že v Chlebičově bylo velké množství Šupíku, kteří však prý nebyli vůbec příbuzní.
               Toto tvrzení mne povzbudilo v pátrání, protože se domnívám, že nepřichází dvě osoby stejného jména do jedné vesnice a přitom nejsou příbuzenský svázání.
V dřívějších dobách stěhování bylo velmi obtížné.

Mým cílem je zmapování celého rodu v mužské linii, najít místo odkud přišli a odkud si přinesli své jméno.

Pokud budete číst dál, pokusím se vás přenést v čase asi o 600 let zpět, do doby husitských válek.

Do doby Jana Žižky z Trocnova, císaře Zikmunda, ale ne abych poučoval z historie, ale v linii našeho rodu. 

Rodu, který je snad i vašim rodem. 

Pátrání však pokračuje několika směry a pokud tyto informace čtete poprvé, znamená to, že vaše jméno se zde neobjevuje a nebo objevuje z jiného zdroje.

Nyní nás je tolik, že je velmi složité je spočítat, ale jsou v celém širém světě roztroušení.

A tak jako jeden z našich předků řekl :

, „ budou tomu jistě všichni povděční, když zví, že pocházíme z jednoho praděda a takovém počtu se rozmnožili, že již naše pokolení nikdy nevymře …“.

Uplynul další rok a já opět trochu pokročil v pátrání….

Můj příspěvek pro Vás nyní postihuje úsek od roku 1492 do roku 2007, tedy dobu velmi rozsáhlou.

Ne vždy zcela doloženou doklady, mnoho se díky válkám a katastrofám nedochovalo.

Co se však dochovalo a já jsem to doposud nalezl, postupně předložím.

První období vzniku našeho rodu lze mapovat z historických podkladů a pramenů literatury velmi útržkovitě.

Přesto se pokusím popsat místa, různé období, kde se Šupíci vyskytovali a snad i v mnoha případech vyskytuji.

Jak, kdy a kde se sedlák či rytíř jménem Šupík objevuje poprve v českých zemích je předmětem několika hypotéz.

Nejstarší důkaz o existenci Šupíků v Čechách jsem nalezl v urbáři Pardubického panství, kde je v obci Komárov ( obec na cestě mezi Dašicemi a Holicemi, dnes součást Dolní a Horní Rovně) zapsán Václav Šupík,  Jan Šupík a jednou jen Šupík.

Urbář byl vyhotoven na základě požadavků nového pána – Viléma z Pernštejna.Jedná se asi o otce a dva syny.

Příchodem pánů z Pernštejna do nížiny polabského oblouku zde totiž odstartoval postupný a složitý proces přerodu, na jehož konci stál vyspělý, strukturovaný, režijní velkostatek, jak co územního rozsahu, tak co do čistého výnosu z podnikáni.

Zdárné fungování celého složitého soustrojí, jakým šlechtický velkostatek nepochybně byl, by nebylo vůbec myslitelné bez vrstvy specializovaných profesionálních úředníků, řemeslníků, sedláků ,rytířů a vůbec všech, jež svými schopnostmi a zkušenostmi pomáhali udržet celý systém v chodu.

Doba asi od 1491 do roku 1560, tedy doba, kdy bylo pardubické panství v držení pernštejnského rodu, proběhlo mnoho událostí ustící ve svém důsledku k vytvoření typického modelu šlechtického velkostatku rané fáze.

Na tomto procesu mělo nemalý podíl právě ustavení dobře fungujícího úřednického aparátů a jeho obsazení těmi správnými lidmi.

Zda náš předek přišel z pány z Pernštejna ( tedy zda se zde objevuje v této době), či již zde působil a nebo přišel odjinud, to nemám nijak doloženo pro nedostatek jakýchkoliv dokumentů.

Jisté je jen jedno ( doloženo doklady), v roce 1495 byl zapsán v obci Komárov.

Zdaleka ne každé panství umožňuje povahou a množstvím dochovaných pramenů pouštět se do nějakých detailnějších rozborů.

V případě Pardubic však to je částečně možné, mnohem horší je situace v dochovaných pramenech jiných obcí, kde se všude náš rod vyskytoval.

Velkostatek Smečno – panství rodu Martiniců a velkostatek Stará ves ( nad Ondřejnici) – panství rodu Podstatských. 
Rád bych zde zmínil alespoň krátce nejdůležitější dochované prameny použité v této knize.

 Pro nejstarší období jsou to dva dochované urbáře panství :

         Pardubické,inv.č.4102 – kniha 1511,inv.č.4098 – kniha 1507, dále

registra svatebních smluv inv.č.4108 – kniha 1517,

dále tzv.registra rybničná,  

trhová kniha založena roku 1515. 

Nemalou měrou jsou důležité knihy církevní – zádušní registra inv.č.4111 – kniha 1520,inv.č.4112 – kniha 1521. 

Další knihy byly k dispozici jen na mikrofilmech, inv.č.14/kniha 13/mf 1 do roku 1503,inv.č.15/kniha 14/mf 2 do roku 1593,inv.č.17/kniha 16/mf 3 do roku 1617,inv.č.18/kniha 17/mf 4-5 rok 1651,inv.č.19/kniha 18/mf 5 pokračování roku 1651.
 

Dále jsem postupně pročetl matriky Pardubice,

ř.k.fara Dašice,

ř.k.fara Chrudim,

ř.k.fara Staré Čivice,

ř.k.fara Staré Ždanice a soupis evangelických matrik.

 Staré Ždanice, Staré Čivice, Komárov a obec Orel byly jediné obce, kde se rodové jméno Šupík v této vzdálené době objevovalo.

Od roku 1491, kdy Vilém z Pernštejna koupil pardubické panství, se v jeho držení vystřídali celkem tří generace pernštejnského rodu.

Až do své smrti roku 1521 tu vládl již zmiňovaný pán Vilém.

V roku jeho skonu podědil českou část rodových držav s centrem na Pardubicích mladší ze dvou synu Vojtěch ( +1534).

Po roce 1534 se opět spojil všechen rodový majetek v jedněch rukou, v rukou Jana z Pernštejna.

V posledním období od Janovy smrti ( +1548) až do nuceného prodeje panství královské komoře patřily Pardubice Janovým synům, Jaroslavovi ( +1560), Vratislavovi (+ 1582) a Vojtěchovi ( +1561) z Pernštejna.

Prakticky po celou tu dobu měly Pardubice mezi ostatními pernštejnskými statky významné postavení, které do značné míry zapříčinilo i jejich v mnohém ohledu specifický vývoj.

Není účelem zkoumat uvedené souvislosti, ale tato odlišná úloha Pardubic v rámci pernštejnských rodových držav v mnohém ovlivnila i zdejší správní systém a v mnohém i náš rod, rod Šupíků v Čechách.

Nicméně v době kdy Vilém z Pernštejna přicházel do Pardubic tu toho mnoho nenašel.

To vše museli Pernštejnové vytvořit.

Některé služebníky či poddané si pán Vilém s sebou přivedl již z Moravy,

Většina objevujících se posléze na Pardubicích pocházela z řad rytířstva.

Chtěli-li Pernštejnové získat do svých služeb schopné jedince z řad nižší šlechty, museli jim zajistit samozřejmě odpovídající materiální zajištění.

Dělo se několikerým způsobem.

Již pán Vilém z Pernštejna začal systematicky zprostředkovávat spřáteleným rytířům koupi menších statků.

Tento postup měl jednak zajistit majetkovou držbu v blízkém okolí dominia pro případné služebníky, jednak pokládal základ budoucím klientským vazbám velmože k okolním rytířským rodům. 

Pro náš rod je z nedostatku starších dokladů nesnadné zjistit, zda již zde byl náš předek usazen a nebo zda přišel v době pána Viléma.

V roce 1495 je zde již usazen a má děti – minimálně dva synové jsou uvedeni, avšak již je na jejich statcích jiný hospodář – znamená to, že již v tomto roce zde nebyli Václav a Jan.

Jen samotné jméno Šupík je zde uvedeno na gruntu – bez křestního jména.

Byl to náš praotec v Čechách?
 

V první revizi nejstaršího urbáře z let 1507 – 1508 se v obci Komárov již jméno Šupík nevyskytuje.

 Objevuje se v urbáři z roku 1503 obce Staré Ždanice, ale psáno za vsi.

Když skončila třicetiletá válka a poslední vojáci cizích žoldnéřských armád opustili Čechy, byl obraz země žalostný.

Mnoho měst a vesnic bylo za války vypáleno, mnoho domů pobořeno.

Lidé, kteří se báli stejně císařských žoldnéřských vojsk jako cizích, utíkali před blížícími se armádami do lesů a odnášeli co se odnést dalo.

Třicet let války mělo přirozeně pro zemi hrozné následky. 

Počet obyvatel Čech klesl z necelých dvou milionů ani né na jednu polovinu.

Nebylo možné uvést jediného města ba ani jediného hradu, který by nebyl vypálen za poslední války – Albín.B „Miscelanea historica regni Bohemiae“I,cap.VII,str.63 a

Slavík Fr.“O popisu Čech po třicetileté válce“str.26,Praha 1910.

Města, která byla kdysi střediskem obchodu a řemesla byla vylidněna.

Nejtíživěji dolehly následky třicetileté války na poddaný lid.

Vesničané se bránili, mnozí však zhynuli, jiní odešli a opustili svá hospodářství.

V některých částech země středních a východních Čech byla místa, kde bylo opuštěno na 70% všech hospodářství.

Nejen hospodářství byla pustá, ale také kostely zely prázdnotou.

To se samozřejmě nelíbilo katolické církvi, protože tím přicházely o příjmy do svých kasiček.

Rozhodli o nápravě, byl vypracován soupis poddaných podle víry a spolu se šlechtou zmapovali roku 1651 poddané po větší části České země.

Habsburkové využili plně svého vítězství na Bíle Hoře a vydali pro Čechy – Obnovené zřízení zemské r.1627.

Stavové tak pozbyli svého starého práva volit krále.

Po porážce stavovského povstání probíhala rekatolizace země daleko rozhodněji než předtím a církev hrála mnohem významnější úlohu v politickém životě země.

Druhým stavem měl být stav panský, třetím stav rytířský a čtvrtým stav městský.

Nekatolickým úředníkům a správcům statků byla dána lhůta 6 neděl, kdy se měli rozhodnout, buď přestoupit na katolickou víru nebo se vystěhovat ze země.

Stavovský sněm z roku 1650 dospěl k závěru, že vedle donucovacích prostředků k převádění na katolickou víru je třeba použít i prostředků propagačních. 

Bylo nutno kostely a fary opravit a k tomu potřebovali peníze.

Od koho je brát?

Od poddaných….

….proto ten soupis podle víry z roku 1651. 

V tomto soupise se na území českých zemí objevuje jediný

zástupce našeho rodu.

Opět je to Václav Šupík, snad potomek Václava Šupíka z Komárova,

v obci Orel, kraj Chrudimský.

         Informace hledám v archívu Zamrsk, díky vzdálenosti to je zdlouhavé ale příští rok se tam chystám opět.

Nazval jsem to pracovně VÝCHODNÍ větev rodu.

Tento soupis podle víry však byl vypracován narychlo a v mnohém nevyhovoval. 

Proto bylo rozhodnuto, že proběhne v roce 1654 nové sčítání lidu a půdy, tzv.Berní rula podle kraje.

V generálním rejstříků se objevuji 2 poddaní jménem Šupík.

Později se asi do kraje Chrudimského vrací.A to do obce Staré Čivice u Pardubic.

Kdy přesně ?

To ještě nevím, protože východní větev rodu teprve mapuji

a vyhledávám v archívu Zámrsk – pokračovat budu v roce 2008.

Další přímo nepotvrzené ( chybí Berní rula) je STŘEDNÍ větev rodu a objevuje se v obci Ovny ( nyní Humny) u Pcher.

Protože druhá světová válka zničila celou berní rulu z kraje okolo města Slaný, mohu vycházet jen z dokladů a informací zpracovaných Františkem Šupíkem v roce 1909, kdy je psáno, že je zapsán v berní rule kraje Sláného Andreas ( Ondřej) Schuppík v obci Ovny ( později Humny) u Pcher, panství Smečno.

To by znamenalo, že v době zpracování berní ruly byly na celém území české země jen dva jménem Šupík ( psáno v originále Schuppík) .A to Václav v kraji Chrudimském a Andrea v kraji Slánském.

Při mém pátráni jsem nalezl, že se v tomto období nachází další Šupík jménem Mathias v  obci Altendorf u Brušperku ve Slezsku ( dnes Stará ves nad Ondřejnici).

Zápisy jsou vedeny v knize od roku 1589 ……

Doba byla taková. Nakonec byli všichni pokřtěni a přešli ke katolické církvi.

Do té doby byli všichni mnou doposud objeveni psáni jako nekatolíci, což mne utvrzuje v domněnce, že se tzv. rozprchli z důvodů náboženských. 

Kde se však tito uvedeni narodili nevím, nenalezl jsem doposud záznamy. 

Z výše uvedeného jsem rozdělil větve rodu Šupíků na čtyři hlavní větve :

střední větev rodu – Pchery,

východní větev rodu – Pardubicko a Chrudimsko a

třetí je rod Slezský – Altendorf.

čtvrtá větev rodu – rod Pruský – Klebsch (Chlebičov).

Samozřejmě jsem si vědom, že nejsou nalezeni všichni, ale pátrání ještě nekončí a jistě v druhém vydání bude více jmen a faktů ( může to však trvat ještě několik let).

Dále budu hledat a spojovat jednotlivé větve rodu.

Kdo co dělal a kde bydlel.

Další písemné zpracování a doplnění bude následovat až se dopátrám dalších důležitých vazeb rodu a spojení.

Za velikou pomoc v pátrání bych chtěl poděkovat i svému otci a hlavně strýci Vintiřovi, který mi přeložil některé důležité archiválie.

Samozřejmě nemohu nevzpomenout mou ženu Janu, která trpělivě snáší tento můj zájem a koníčka, který vyžadoval čas a zase čas.

Další aktualizace stránek po zjištění a ofocení ostatních archivalii, které bych rád vložil i do knihy pro další generace.

Hypotéza

Hypotéza k tradované pověsti prapředka rodu.

Císař Zikmund se tedy po několikerých urgencích rozhodl zasáhnout silou a tím vyzkoušet v boji nové najaté žoldnéře  z Francie a utužit je v bojových situacích.

Podle pověsti měl být mezi nimi voják jménem Joan CHOUPIQUE který pocházel z města  - PAU – na jihu Francie.

Při několika menších bojích postupem českými zeměmi se rozhodne císař Zikmund potlačit středisko odporu, které se přesulo k Pardubicím, přesněji pod Kunětickou horu.

Zde v bojích ztratil císař část svého vojska, padlých bylo na tisíce a raněných mnoho.

Jeden z raněných vojáků – CHOUPIQUE – vyslovováno – ŠUPÍK - byl ošetřován v jednom selském stavení, kde se do dcery sedláka zakoukal.

Protože byl zdatný a pracovitý, zůstává.

         Sedlák syna ztratil v boji a proto uvítal v době žní každou ruku, a když se voják zotavil ze všech svých zranění, postupně zacvičován do řeči sličné dcery sedláka, byla ruka v rukávě.

Na polích uměl voják rovněž pracovat, vždyť sám na statku v rodné Francii vyrůstal.

Láska a mládí překonává vzdálenosti i cíle a mladý voják zůstává na statku natrvalo, bere si za manželku dceru sedláka z obce Komárov, obce na cestě mezi Holicemi a Dašicemi.

Tolik hypotéza.

Zda se vracel do své rodné Francie prozatím nevím, ale v českých zemích zanechal potomky a jeho synové se stali nositeli jména, které faráři počali psáti tak jak slyšeli.

Francouzské jméno – CHOUPIQUE – se čte jako – ŠUPÍK - .

Choupique– je francouzský název pro starý indiánský kmen zabývající se lovem masožravé ryby SHOEPIKE ( ŠU-PAJK – angl.) jinak zvanou BOWFIN.

Hledáním v různých pramenech literatury jsem objevil, že jméno Choupique je názvem jedné divoké,zubící se a masožravé ryby,která žije v bahnitých sladkovodních tocích Ameriky.

Rybáři na celém světě se shodují,že je velmi nesnadné ji ulovit.

Kontaktem na NANFA/Fish Folklore/language history jsem se dozvěděl asi toto:

Choupique – slovo znějící v místním dialektu (šu – pík) pochází z indiánského slova označující bahenní rybu, kterou není snadné ulovit.

Je potěšitelné,že se shoduje francouzský a anglický překlad.

Shoepike (šu-pajk)je starý indiánský kmen zabývající se lovem těchto ryb a choupique je francouzský název pro tyto indiány.

Podrobnosti se mi asi nikdy nepodaří prokázat, ale tak nějak to mohlo být v minulosti a v Evropě se objevuje vyloženě indiánské jméno SHOEPIKE – CHOUPIQUE.
 

V různých částech českých zemích, v různou dobu jak šel čas se psalo dle místa, kde se předek vyskytoval.

Někde se psalo SCHUPÍK, jinde SSUPÍK, v Pruských zemích se psalo SCHUPPÍK a v minulém století se mnoho jmenovců počeštilo a začalo se psát – ŠUPÍK.

Při odchodu do zahraničí se ztratil háček nad – S- a vzniklo ještě – SUPÍK -.

V některých státech se začalo psát jako CHOUPIK.

Proto se domnívám, že v množství dnes žijících s podobným příjmením je vzájemná spřízněnost, hlavně v době historické a vedou k jednomu jedinému pramenu.

Poutníče na této zemi, není ti dopřáno, abys dlouho žil. Zanech proto po sobě alespoň větu jako znamení budoucím, že ty jsi tu jednou byl...¨